Před nějakou dobou jsme byli v divadle ABC na derniéře jedné hry s Janem Hrušínským a Oldřichem Víznerem v hlavních rolích. Děj pojednával o novinářích, jejich práci a lásce k senzacím za každou cenu, to ale není důležité. Mnohem podstatnější je fakt, že i představení „Dvojí hry“, o kterém bude v následujících řádcích řeč, mělo dnešní večer svoji poslední děkovačku a definitivně se loučilo s diváky. Aneb jak říká nejmenovaný kolega: „Ve jménu prokletí a tmy - deja-vu.“ Proto opět skvělý Honza ze slavné rodiny Hrušínských v hlavní roli, i když příběh to byl naprosto jiný, detektivní.

Psaní o derniéře má spoustu výhod. Tak například, nikdo už vám nikdy nemůže dokázat, že si vymýšlíte. Nebo lze beztrestně vyzradit celý děj, včetně zápletky a rozuzlení, protože když už se kus na divadle nehraje, o nic tím vlastně nepřijdete.

V jedné pařížské domácnosti chystá služebná Marie (Kateřina Lojdová) pro svou paní (stále dobře vypadající Veronika „Evička tričko“ Jeníková) snídani. Volá ji domácím telefonem a z následného rozhovoru nad kávou se dozvídáme podrobnosti nešťastného zbohatlického života, o manželovi Richardovi, který se půl roku po svatbě vybarvil jako notorický hráč, zpiťan a flamendr, co místo lásky baží pouze po šekové knížce. Služka v poště zapomene dopis z vězení a tak je nucena na oplátku vyzradit, že pán má dvojče, bratra Michala, se kterým chodí, a který je nucen odpykat trest spáchaný právě povedeným hříšním bratříčkem. Ten ostatně vzápětí přichází (humorně cynický Jan Hrušínský) v podroušeném stavu z celonočního flámu a tím máme rodinnou idylku pěkně pohromadě. Hádky, scény, snad i fyzické násilí. Když do toho ale vpadne notář Sartoni (distingovaný Ernesto Čekan) s požadavkem na další umoření dluhu, dosud spolehlivě platící manželce konečně dojde trpělivost.

Rozehrané to máme pěkně, copak o to, pravé výbuchy smíchu však přicházejí, až když se na scéně objeví z vězení pro vzorné chování právě propuštěný bratr Michal, skvěle dementně mluvící i gestikulující (pochopitelně opět Jan Hrušínský). Richard odletěl do Marseile prodat nějaké akcie a tak se v hlavě zoufalé manželky, za vydatné pomoci našeptávající služky a šeků, začíná rýsovat plán. Nesmělý Michal by přece mohl sehrát roli jejího manžela (samozřejmě po pilné a usilovné - o to veselejší! - přípravě) a ona by tak vyklouzla ze zlaté klece a mohla si ještě zachránit úspory i holý život. Nic však není jednoduché a tak se Richard neočekávaně vrací, uspávací prášek je nakonec nucena vypít sama „Maryša“ a navíc po vzájemné strkanici a výstřelu z revolveru padá Richard mrtev k zemi. A to je ten správný čas, skočit si do bufáče na dvě decky od nadměrně vyvinuté prodavačky.

Pak se nám to ještě více zamotává. Richard je odklizen do studny, manželka probrána a přesvědčena přičinlivou služkou, že v komedii je nutno pokračovat. Do záběru světel se tak vrací pan notář s připravenou rozvodovou smlouvou a Michal se svým nacvičeným číslem. Ovšem jistě tušíte, státní úředník lest prohlédne (jak také jinak), než však stačí cokoliv udělat, přiběhne služebná z pistolí, v další strkanici padá mrtev k zemi muž státu a i on posléze končí svou pozemskou pouť hluboko v útrobách již proslavené studně. Nešťastná žena volá policii a před vraždící služebnou prchá z vily.

Slíbil jsem vám prozradit všechno, ano vím, ale rozhodl jsem se, že tak neučiním. Přemýšlejte o tom a třeba vám dojde správná pointa... tak co, už? ... nic? ... mám pokračovat, říkáte? ... dokonce prosíte? ... tak dobře, budiž světlo!

Přichází policie, komisař přečte ženě její výpověď před podpisem, vše se shoduje s tím, čeho jsme až doposud byli svědky. Jenže jaké je překvapení, když ústředí zjistí, že Richard nikam neletěl, odnikud nevolal, nemá dokonce žádného bratra, neexistuje žádný notář Sartoni a ve studně je sice 12 metrová  hloubka vody, mrtvola však žádná. Do toho navíc vstupuje zjevně živý a zdravý Richard s tím, že žádná služebná Marie u nich nikdy nepracovala a že jeho žena často trpí záchvaty schizofrenie. Vrací se služebná, ovšem teď již pod svým pravým jménem jako ošetřovatelka, a dokonce i notář, i když on je vlastně ve skutečnosti doktor. Oba nemoc i částé záchvaty potvrdí a komisař odchází zjevně uspokojen. Povedená trojice se pak užaslé Marii svěří, že podobnou fintu provádí již po páté, vždy v jiném státě, a že tedy Richard je čtyřnásobný vdovec. Konec, finito? Nešťastná náhoda při úmrtí manželky a šlus? Ano, zdálo by se, jenomže ani Marie není tak úplně obyčejná zazobaná Mařka, nýbrž tajná agentka FBI. A tak spadne klec a teprve tím definitivně padá i opona. Závěr hodný „Limonádníka“, co říkáte? Milé představení.